článek byl napsán pro portál Bohyne.net
Každá příručka pojednávající o tom, jak se dělá správný rituál se dříve či později dostane k tématu síly nebo energie. Dozvíme se o tom, jak na nás zapůsobí různé činnosti – zpěv, mluvené slovo, rozdílná intonace či přednes, pohyb a tanec, ty správné vizuální podněty – a jak tohoto působení dosáhnout, jak vyvolat energii, kterou budeme chtít při rituálu samotném použít a jak ji udržet. Po přečtení to obvykle vypadá snadně. Ale je to tak snadné i ve chvíli, kdy se postavíme do kruhu spolu s dalšími lidmi a zkusíme to doopravdy?
Mnohdy se též stává, že se po rituálu samotném lidé na jeho „síle“ nemohou shodnout – podle některých se jednalo o záležitost velmi silnou, pro jiné to však bylo jen pěkné divadlo bez přidané hodnoty. Proč je tomu tak?
V první řadě je dobré si uvědomit, že „síla rituálu“ může být vnímána nejméně dvěma způsoby. Tím prvním, obvykle zmiňovaným, je energie proudící v průběhu aktu samotného v našem kruhu. Citlivější lidé její přítomnost dokáží vnímat, lidé méně citliví nebo nezvyklí na její působení mohou po krátkou dobu, než se s ní sladí, cítit určité nepohodlí, jako je náhlá slabost, závrať či neschopnost udržet se na nohou. Lidem praktikujícím nějakou formu energetického léčení, jako třeba reiki, bude velmi povědomá. Tuto energii nabízíme našim Bohům jako úlitbu, dodáváme jí sílu našim rituálním záměrům, nabíjíme s ní svá přání a posíláme ji léčeným osobám. Díky ní se obvykle i v chladných dnech cítíme v našem kruhu v objetí tepla.
V kruhu se objevuje poté, co ji nějakým způsobem, cíleně či bezděčně, vyvoláme a koncentrujeme. Obvyklými cestami bývají tanec, zejména je-li vedený v kruzích či spirálách, zpěv, křik či rytmické provolávání, mnohdy doplněné zvuky bubínků, chřestidel či tleskajících rukou, či trochu sofistikovanější metody pro zkušenější účastníky využívající schopnost uchopit energii svého okolí, zkoncentrovat ji v sobě a společně s ostatními jí naplnit rituální svatyni.
Tím druhým je způsob, jakým rituál zapůsobí na jeho účastníky po emocionální stránce. Síla rituálu v takovém případě značí sílu prožitku jednotlivých účastníků nebo i celé skupiny. Této využíváme například u rituálů přechodových, kdy velebíme změnu stavu u oslavované/ho a vítáme ji/ho v nové fázi života, ale třeba i u běžnějších rituálů věnujících se tématům našich životů, které nás nějakým způsobem vnitřně oslovují a potřebujeme se s nimi vyrovnat či k nim zaujmout určitý postoj. Výsledkem působení této síly pak může být smích, pláč, štěstí i smutek nebo jen hluboký zážitek v našem nitru.
Působení na emocionální úrovni můžeme dosáhnout rituálem postaveným „divadelně“, navozením atmosféry pomocí zvuku (hudby nebo naopak hluku), různou barvou a intenzitou světla, okolní dekorací a přizpůsobením prostoru – a následnými změnami těchto faktorů, působením na hmatové smysly, zakrytím očí po celou dobu či část rituálu, rozptýlením té správné vůně… Možností je bezpočet, a i přesto, že mnohdy dokážeme dosáhnout našeho záměru pouze za přispění vhodně zvolených slov, mohou zmíněné „rekvizity“ cestu k cíli usnadnit nebo zintenzivnit.
Ne vždy je nutné, či dokonce žádoucí zapojit do konkrétního rituálu obě tyto silové složky. Rituál oslavující sezónní svátek v širší skupině lidí vystačí pouze se silou zdviženou pro poctu přizvaným Bohům a dalším bytostem, neboť jeho účelem je bohoslužba a oslava točícího se Kola roku. Naopak v rituálu věnovanému léčení traumat z dětství je mnohem důležitější prožitek vnitřní, který však můžeme s přispěním zdvižené energie pomoci zhojit. Stejně tak setkání s některým z archetypů, představovaných konkrétním Bohem či Bohyní může proběhnout jak obvyklým způsobem, kdy jsou tito na naše pozvání přítomni v kruhu a zprostředkovaně či přímo promlouvají k účastníkům, nebo tak, že jsou po navození vhodné atmosféry účastníci provedeni (například prostřednictvím meditace) setkáním s daným archetypem pouze uvnitř svého nitra. Přesto je dobré si již při přípravě rituálu uvědomit, kterým směrem se při naší práci chceme ubírat, co je naším cílem a jakými prostředky jej chceme dosáhnout – a podle toho zvolit cestu a prostředky.
