Ošklivosti po pohansku

Udělalo se mi...smutno. Při brouzdání vodami internetu jsme zas jednou narazila na článek v Kolovratu. 7 zaručených tipů jak se stát tragédem, který si náboženstvím řeší vlastní mindráky.

Fakt, že Jožka přirovnává náboženství ke kadibudce, kde si každý odloží, co nechce, bych ještě skousla. Konec konců - u křesťanů je institut zpovědi jedním ze základních kamenů projevů víry. Ale že by tím budka přetekla a začala žít vlastním životem?

V tomhle případě se domnívám, že si autor trochu plete náboženství s náboženskou komunitou. Jinak bychom totéž museli čekat i od zmíněné zpovědi či sezení u psychologa.

To horší ale teprve přijde...

V prvním bodě je to utrpení a léčení druhých, společnosti, planety. Asi nebudeme zastírat, že utrpení ve světě je něco, co skutečně existuje. Občas i utrpení v životech některých z nás samých. Musíme být sami zcela dokonale a naprosto v pořádku, abychom mohli pomáhat ostatním? Ano, taky znám jedince, kteří vlastní problémy přebíjejí mesiášstvím. Ale není jich moc.

Včera jsem v jedné výloze zahlédla ceduli s nápisem: Buď změnou, kterou chceš vidět ve společnosti.

Ano. Pojďme začít u sebe - ale i v tu chvíli pomáhejme, máme-li pocit, že to chceme dělat. A co léčení planety? Není potřeba si sedat o úplňku na zem a posílat do ní energii, pokud na to nevěříte. Léčení planety je i to, že neplýtváte vodou, třídíte odpad nebo sbíráte odpadky v lese. Nechodí snad sama ČPS čistit studánky?

Nejhorší z tohoto bodu nakonec:

Většina z nás není schopná spasit ani sebe sama, natož pak někoho jiného.

Našimi vlastními životy bychom se měli zabývat v první řadě. A pokud z nich máme dlouhodobě právě tento pocit, je na čase začít hledat, co děláme od základu špatně.

A třeba si najít nějakého opravdu dobrého "guru", před kterým děsí další odstavec. Mnoho z nich učí věci, které sami vyzkoušeli a které fungují - a pomáhají - mnoha lidem. Hledat bolístky je často životně důležité, protože když je objevíme, můžeme je zpracovat dál.

Čím víc budeš sát jejich moudrost, tím větší budeš mít pocit, že Tě máma nekojila.

 Možná. Ale pak je jen na tobě, zda se rozhodneš tuhle bolístku hýčkat, nebo se k ní postavíš s pochopením, odpuštěním a nenecháš ji, aby tvůj život nadále ovlivňovala.

Je snadné házet do jednoho pytle Guru Járu a Doreen Virtue, ale někdy se posunete jenom tak, že se otevřete něčemu novému (tím vám nedoporučuji nechat se odháčkovat, ale zvážit, jestli by vám nepomohla třeba některá "příliš ezo" cesta, která funguje druhým).

A že někteří nově nalezené metody předávají dál? To se děje, co svět existuje. Jak jinak nás naši rodiče učili mluvit?

Radost stranou v třetím bodu mi trochu připomíná křesťany a jejich víru v přínos utrpení a odříkání, ale pravda je, že podobně smýšlející už jsem potkala i v pohanských řadách.

Zato odstavec o kritice a zpětné vazbě mě vcelku smutně pobavil. Asi chvilka hlubší introspekce...

O vztazích a zodpovědnosti by se v našich pohanských vodách dal napsat přinejmenším román. Nebo televizní seriál ve stylu 90210. Snad je trochu pozitivní, že bývalí sjížděči zdaleka nejen spirituálních duh přicházejí s věkem do životní fáze, kdy dávají přednost trochu střízlivější realitě.

Ale pokračujme dále - Využij náboženství pro podnikání nebo politickou agitku.

K jmenovaným politickým agitkám (uprchlíci) se zrovna v tuto chvíli nějakým způsobem staví většina národa, včetně náboženské většiny ateistů a "něcistů". Obvykle ne pozitivně. Není to ani specifikum pohanské, ani náboženské, ani české. Minulou středu se mnou na tohle téma zahájila hovor v bazénu úplně cizí paní z Litvy (kam se uprchlíci patrně ženou ještě méně, než k nám).

Bojíme se toho a mnohdy víme proč. Náš strach není ani zdaleka neodůvodněný. Někdo je ochoten otevřít náruč všem příchozím, ať už jde o válečné uprchlíky nebo ekonomické imigranty, někdo žádá přísnější podmínky, někdo je odmítá úplně a někdo svůj kategorický postoj projevuje viditelnějším způsobem. Díky bohům, že  na to mají právo - protože většina z nás si ještě pamatuje, že to tak ještě nedávno nebylo.

A co ten byznys? Klidně střelím do vlastních řad. Někteří z nás mají chuť podnikat místo toho, aby se nechali zaměstnat. Rozumní lidé volí obor podnikání podle toho, čemu rozumí a co znají - a ideálně v souladu s tím, co je baví. Pokud znám pohanskou a esoterickou komunitu, její zájmy a potřeby, a baví mě obchod - má smysl jít prodávat hrnce a přenechat tenhle byznys někomu, kdo v tom není nábožensky zainteresován? Nebo můžu jako "insider" lépe reagovat na potřeby právě své komunity?

Pamatuju si na dobu, kdy začala své služby za peníze nabízet Baraka. Spousta lidí jí to měla za zlé a považovala za krajně nevhodné "obchodovat s duchovnem". Dnes se k ní s vděčností odkazuje spousta žen a její kurzy patří k nejznámějším a nejchválenějším v ČR. Ona sama cestuje po světě a užívá si života, o kterém většina lidí někdy tajně snila. Jak se mají tehdejší kritici? Dost často mají stále pocit, že většina lidí nespasí ani sama sebe.

A kdo může za váš posraný život (pokud už ho máte)? Těžko říct. Někdo vám řekne, že jen vy sami, někdy v tom má třeba vážně prsty někdo jiný. Úhel pohledu je na vás.

Každopádně ale existuje jen jedna osoba, která by s tím zcela určitě měla něco dělat. A to jste skutečně právě vy sami. A je úplně jedno, jak to bylo do dnešního dne. Důležité je začít to měnit.

Každopádně vyblít pestré pohanské komunitě, co nejhoršího si o ní myslíte, asi nebude ta správná cesta...

Únorový Havran

Býti pohanem v naší zemi má mnohé nepopiratelné výhody. Stačí se přidat k jednomu z mnoha místních uskupení  a rázem se stáváte členem pohanské elity. A ke komu že se to máte přidat? To je vlastně úplně jedno…

Únorový Havran se tentokrát hlásí s menším zpožděním, ale pokud jste Věstník ještě nečetli, určitě si ho stáhněte.

A nezapomeňte nám napsat, co se vám v něm líbilo a co ne. Pro pět dopisovatelů máme připravené moc pěkné přívěšky s oblíbeným pohanským motivem ;-)

Co pohan to romantik?

Článek o pohanství a jeho blbcích ve čtvrtek nakrknul kde koho. Silně pochybuji, že si z toho jeho autor, známý provokatér a troll z rozhodnutí, bude něco dělat, nicméně pojďme se na to podívat o trochu shovívavější optikou. I když o mnoho shovívavější to zase nebude (ale co byste tady čekali).

Značná část článku se točí okolo téhle citace z facebooku:

„Na první pohled je neviditelné, ale když ho v sobě jednou ucítíme, jakoby se clona několika tisíců let rozplynula a my se vrátili zpátky domů. Věci v životě začnou mít zase smysl, a když pak kráčíme po zemi, už se na ní nemůžeme dívat stejně. Cítíme vzájemné propojení veškerého tvorstva, úctu k dávným bohům, duchům přírody, uvědomujeme si podstatu vlastního bytí a hluboko uvnitř víme, že odkaz našich praotců a pramatek je stále živý. Jako bychom se mohli opět dotknut jejich způsobu života a s nimi i starých životních mouder a vzít si z nich ponaučení pro náš současný život…“

Vzhledem k tomu, že skupinu Jsem pohan a jsem na to hrdý, v zásadě "monitoruji" (kterýmžto slovem nechci být za chytrou a důležitou, ale vyjadřuji tím fakt, že to moc nečtu a nesleduji, nicméně když se mi objeví na zdi nový příspěvek, v rychlosti ho přejedu), předpokládám, že šlo o odpověď na položenou otázku o tom, co je to vlastně pohanství, která se objevila nedávno. Pokud vím, že se to objevilo v pohanském kontextu, tipnu za autora textu Airise nebo Jožku - jejich styl mi přijde hodně podobný (autora jsem nedohledávala, takže to možná taky napsal někdo úplně jiný).

Nicméně - pokud bych neměla onen výše uvedený kontext, obávám se, že bych zmíněný text (bez jakékoliv snahy o shození autora) označila za popis toho, jaké to je lupnout si nějakou dobrou hipísáckou drogu.

Nemám pocit, že bych nebyla pohanem, nicméně za výše napsané bych se určitě nepodepsala. Věci v mém životě nezačaly mít smysl až s konverzí k pohanství a spousta z nich ho i poté dostala na základě něčeho úplně jiného.

Dotknout se života našich předků jsem ochotná tak maximálně násadou od hrábí a jsem dost ráda, že si zemědělských kratochvílí můžu užívat protože chci a ne proto, že jinak pojdu hlady. A ano, miluju jistotu supermarketu v zádech.

Eskymácké moudro "Nikdy nejez žlutej sníh" je asi jediné ponaučení, které pro svůj současný život vnímám jako přínosné.

Ne, teď vážně. Čeho se týkají ta stará životní moudra? Obvykle toho, jak přežít v situacích, které tehdejší doba přinášela. K čemu je mi ale třeba moudro: "V březnu prach - jistý hrách" dneska? Hrachovou kaši jím jedou za dva roky, hrášek kupuju mraženej a když si na chuť ty dva řádky u plotu vyseju, tak mi "v březnu prach" stejně nezaručí, že mi ho v dubnu nesežerou slimáci  (které by naši předkové vnímali jako ztělesnění ultimátního zla a kdyby do té doby neslyšeli o ďáblovi, museli by si ho vymyslet).

Chcete něco méně zemědělského? Co takhle "Svatba v máji - brzy máry"? V kontextu dnešní ženy je mi to srdečně jedno - "svatba v květnu" v době kondomů a antikoncepčních bobulí neznamená jako dříve téměř automaticky "dítě v únoru" - a i kdyby...sanitka mě do porodnice dostane i při sněhové kalamitě a hlady a vysílením v posledním měsíci zimy, kdy zásoby docházejí, s Lidlem v každém větším městě taky neumřeme...

Vnímáte pohanství jako trsátko brnající přímo na vaši romantickou strunu? Enjoy. Nemám s tím nejmenší problém.

Jen proboha prosím nepředpokládejte, že to máme všichni stejně. Nebo že bychom to tak všichni měli mít povinně, protože jinak nejsme praví a správní pohané.
---
Když už jsem se rozepsala, nedá mi to, abych nezareagovala ještě na jednu Airisovu poznámku v reakcích na Mysličův článek:

...že pohanská komunita je často jednotná, funkční a na hodně věcech se shodne. To, že se s někým individuálně nepohodne ještě neznamená, že je "všechno špatně" a že není možná jakákoliv jednota a spolupráce na něčem. Častokrát umíme výborně spolupracovat napříč tradicemi, skupinami a organizacemi. Když se objeví nějaké velké ohrožení z venku, tak se proti tomu dokážeme výborně všichni postavit (Matera opidum třeba)...

Pohanská komunita se skutečně na hodně věcech shodne. Že je tráva zelená, Doreen Virtue není pohan a Lughnasad se v našich končinách slaví v létě.

Spolupráce napříč skupinami a organizacemi je pořád ještě příliš často jenom líbivá propagační fráze a reálně to napříč celý českým pohanským spektrem skutečně nefunguje.

Velké ohrožení z venku je něco, co nás ještě nikdy nepotkalo. Matera Opidum bylo ohrožení zevnitř (pokud už ji za nějaké ohrožení vůbec chceme pokládat) a "všichni se proti tomu postavit" spočívalo v tom, že jsme je asi v deseti lidech hromadně "vyflejmovali" v komentářích u Kojota a Codyho na blogu.

Pokud je mi známo, Matera to nakonec s koncem roku svého vzniku (31.12.2010) nevzdala kvůli červencovým půtkám v internetových sférách, ale protože "zbankrotovali" na tiskem vydávaném Sabatníku (nicméně to jsou nepotvrzené drby).

Romantické představy o hrdinské bitvě s hydrou v podobě Matery jsou prima, ale kdyby to reálně neodpískali oni sami, zbytek pohanské komunity by stejně neměl žádné jiné možnosti "boje" proti nim, než jejich zdiskreditování na internetu.