Udělalo se mi...smutno. Při brouzdání vodami internetu jsme zas jednou narazila na článek v Kolovratu. 7 zaručených tipů jak se stát tragédem, který si náboženstvím řeší vlastní mindráky.
Fakt, že Jožka přirovnává náboženství ke kadibudce, kde si každý odloží, co nechce, bych ještě skousla. Konec konců - u křesťanů je institut zpovědi jedním ze základních kamenů projevů víry. Ale že by tím budka přetekla a začala žít vlastním životem?
V tomhle případě se domnívám, že si autor trochu plete náboženství s náboženskou komunitou. Jinak bychom totéž museli čekat i od zmíněné zpovědi či sezení u psychologa.
To horší ale teprve přijde...
V prvním bodě je to utrpení a léčení druhých, společnosti, planety. Asi nebudeme zastírat, že utrpení ve světě je něco, co skutečně existuje. Občas i utrpení v životech některých z nás samých. Musíme být sami zcela dokonale a naprosto v pořádku, abychom mohli pomáhat ostatním? Ano, taky znám jedince, kteří vlastní problémy přebíjejí mesiášstvím. Ale není jich moc.
Včera jsem v jedné výloze zahlédla ceduli s nápisem: Buď změnou, kterou chceš vidět ve společnosti.
Ano. Pojďme začít u sebe - ale i v tu chvíli pomáhejme, máme-li pocit, že to chceme dělat. A co léčení planety? Není potřeba si sedat o úplňku na zem a posílat do ní energii, pokud na to nevěříte. Léčení planety je i to, že neplýtváte vodou, třídíte odpad nebo sbíráte odpadky v lese. Nechodí snad sama ČPS čistit studánky?
Nejhorší z tohoto bodu nakonec:
A třeba si najít nějakého opravdu dobrého "guru", před kterým děsí další odstavec. Mnoho z nich učí věci, které sami vyzkoušeli a které fungují - a pomáhají - mnoha lidem. Hledat bolístky je často životně důležité, protože když je objevíme, můžeme je zpracovat dál.
Je snadné házet do jednoho pytle Guru Járu a Doreen Virtue, ale někdy se posunete jenom tak, že se otevřete něčemu novému (tím vám nedoporučuji nechat se odháčkovat, ale zvážit, jestli by vám nepomohla třeba některá "příliš ezo" cesta, která funguje druhým).
A že někteří nově nalezené metody předávají dál? To se děje, co svět existuje. Jak jinak nás naši rodiče učili mluvit?
Radost stranou v třetím bodu mi trochu připomíná křesťany a jejich víru v přínos utrpení a odříkání, ale pravda je, že podobně smýšlející už jsem potkala i v pohanských řadách.
Zato odstavec o kritice a zpětné vazbě mě vcelku smutně pobavil. Asi chvilka hlubší introspekce...
O vztazích a zodpovědnosti by se v našich pohanských vodách dal napsat přinejmenším román. Nebo televizní seriál ve stylu 90210. Snad je trochu pozitivní, že bývalí sjížděči zdaleka nejen spirituálních duh přicházejí s věkem do životní fáze, kdy dávají přednost trochu střízlivější realitě.
Ale pokračujme dále - Využij náboženství pro podnikání nebo politickou agitku.
K jmenovaným politickým agitkám (uprchlíci) se zrovna v tuto chvíli nějakým způsobem staví většina národa, včetně náboženské většiny ateistů a "něcistů". Obvykle ne pozitivně. Není to ani specifikum pohanské, ani náboženské, ani české. Minulou středu se mnou na tohle téma zahájila hovor v bazénu úplně cizí paní z Litvy (kam se uprchlíci patrně ženou ještě méně, než k nám).
Bojíme se toho a mnohdy víme proč. Náš strach není ani zdaleka neodůvodněný. Někdo je ochoten otevřít náruč všem příchozím, ať už jde o válečné uprchlíky nebo ekonomické imigranty, někdo žádá přísnější podmínky, někdo je odmítá úplně a někdo svůj kategorický postoj projevuje viditelnějším způsobem. Díky bohům, že na to mají právo - protože většina z nás si ještě pamatuje, že to tak ještě nedávno nebylo.
A co ten byznys? Klidně střelím do vlastních řad. Někteří z nás mají chuť podnikat místo toho, aby se nechali zaměstnat. Rozumní lidé volí obor podnikání podle toho, čemu rozumí a co znají - a ideálně v souladu s tím, co je baví. Pokud znám pohanskou a esoterickou komunitu, její zájmy a potřeby, a baví mě obchod - má smysl jít prodávat hrnce a přenechat tenhle byznys někomu, kdo v tom není nábožensky zainteresován? Nebo můžu jako "insider" lépe reagovat na potřeby právě své komunity?
Pamatuju si na dobu, kdy začala své služby za peníze nabízet Baraka. Spousta lidí jí to měla za zlé a považovala za krajně nevhodné "obchodovat s duchovnem". Dnes se k ní s vděčností odkazuje spousta žen a její kurzy patří k nejznámějším a nejchválenějším v ČR. Ona sama cestuje po světě a užívá si života, o kterém většina lidí někdy tajně snila. Jak se mají tehdejší kritici? Dost často mají stále pocit, že většina lidí nespasí ani sama sebe.
A kdo může za váš posraný život (pokud už ho máte)? Těžko říct. Někdo vám řekne, že jen vy sami, někdy v tom má třeba vážně prsty někdo jiný. Úhel pohledu je na vás.
Každopádně ale existuje jen jedna osoba, která by s tím zcela určitě měla něco dělat. A to jste skutečně právě vy sami. A je úplně jedno, jak to bylo do dnešního dne. Důležité je začít to měnit.
Každopádně vyblít pestré pohanské komunitě, co nejhoršího si o ní myslíte, asi nebude ta správná cesta...
Fakt, že Jožka přirovnává náboženství ke kadibudce, kde si každý odloží, co nechce, bych ještě skousla. Konec konců - u křesťanů je institut zpovědi jedním ze základních kamenů projevů víry. Ale že by tím budka přetekla a začala žít vlastním životem?
V tomhle případě se domnívám, že si autor trochu plete náboženství s náboženskou komunitou. Jinak bychom totéž museli čekat i od zmíněné zpovědi či sezení u psychologa.
To horší ale teprve přijde...
V prvním bodě je to utrpení a léčení druhých, společnosti, planety. Asi nebudeme zastírat, že utrpení ve světě je něco, co skutečně existuje. Občas i utrpení v životech některých z nás samých. Musíme být sami zcela dokonale a naprosto v pořádku, abychom mohli pomáhat ostatním? Ano, taky znám jedince, kteří vlastní problémy přebíjejí mesiášstvím. Ale není jich moc.
Včera jsem v jedné výloze zahlédla ceduli s nápisem: Buď změnou, kterou chceš vidět ve společnosti.
Ano. Pojďme začít u sebe - ale i v tu chvíli pomáhejme, máme-li pocit, že to chceme dělat. A co léčení planety? Není potřeba si sedat o úplňku na zem a posílat do ní energii, pokud na to nevěříte. Léčení planety je i to, že neplýtváte vodou, třídíte odpad nebo sbíráte odpadky v lese. Nechodí snad sama ČPS čistit studánky?
Nejhorší z tohoto bodu nakonec:
Většina z nás není schopná spasit ani sebe sama, natož pak někoho jiného.Našimi vlastními životy bychom se měli zabývat v první řadě. A pokud z nich máme dlouhodobě právě tento pocit, je na čase začít hledat, co děláme od základu špatně.
A třeba si najít nějakého opravdu dobrého "guru", před kterým děsí další odstavec. Mnoho z nich učí věci, které sami vyzkoušeli a které fungují - a pomáhají - mnoha lidem. Hledat bolístky je často životně důležité, protože když je objevíme, můžeme je zpracovat dál.
Čím víc budeš sát jejich moudrost, tím větší budeš mít pocit, že Tě máma nekojila.Možná. Ale pak je jen na tobě, zda se rozhodneš tuhle bolístku hýčkat, nebo se k ní postavíš s pochopením, odpuštěním a nenecháš ji, aby tvůj život nadále ovlivňovala.
Je snadné házet do jednoho pytle Guru Járu a Doreen Virtue, ale někdy se posunete jenom tak, že se otevřete něčemu novému (tím vám nedoporučuji nechat se odháčkovat, ale zvážit, jestli by vám nepomohla třeba některá "příliš ezo" cesta, která funguje druhým).
A že někteří nově nalezené metody předávají dál? To se děje, co svět existuje. Jak jinak nás naši rodiče učili mluvit?
Radost stranou v třetím bodu mi trochu připomíná křesťany a jejich víru v přínos utrpení a odříkání, ale pravda je, že podobně smýšlející už jsem potkala i v pohanských řadách.
Zato odstavec o kritice a zpětné vazbě mě vcelku smutně pobavil. Asi chvilka hlubší introspekce...
O vztazích a zodpovědnosti by se v našich pohanských vodách dal napsat přinejmenším román. Nebo televizní seriál ve stylu 90210. Snad je trochu pozitivní, že bývalí sjížděči zdaleka nejen spirituálních duh přicházejí s věkem do životní fáze, kdy dávají přednost trochu střízlivější realitě.
Ale pokračujme dále - Využij náboženství pro podnikání nebo politickou agitku.
K jmenovaným politickým agitkám (uprchlíci) se zrovna v tuto chvíli nějakým způsobem staví většina národa, včetně náboženské většiny ateistů a "něcistů". Obvykle ne pozitivně. Není to ani specifikum pohanské, ani náboženské, ani české. Minulou středu se mnou na tohle téma zahájila hovor v bazénu úplně cizí paní z Litvy (kam se uprchlíci patrně ženou ještě méně, než k nám).
Bojíme se toho a mnohdy víme proč. Náš strach není ani zdaleka neodůvodněný. Někdo je ochoten otevřít náruč všem příchozím, ať už jde o válečné uprchlíky nebo ekonomické imigranty, někdo žádá přísnější podmínky, někdo je odmítá úplně a někdo svůj kategorický postoj projevuje viditelnějším způsobem. Díky bohům, že na to mají právo - protože většina z nás si ještě pamatuje, že to tak ještě nedávno nebylo.
A co ten byznys? Klidně střelím do vlastních řad. Někteří z nás mají chuť podnikat místo toho, aby se nechali zaměstnat. Rozumní lidé volí obor podnikání podle toho, čemu rozumí a co znají - a ideálně v souladu s tím, co je baví. Pokud znám pohanskou a esoterickou komunitu, její zájmy a potřeby, a baví mě obchod - má smysl jít prodávat hrnce a přenechat tenhle byznys někomu, kdo v tom není nábožensky zainteresován? Nebo můžu jako "insider" lépe reagovat na potřeby právě své komunity?
Pamatuju si na dobu, kdy začala své služby za peníze nabízet Baraka. Spousta lidí jí to měla za zlé a považovala za krajně nevhodné "obchodovat s duchovnem". Dnes se k ní s vděčností odkazuje spousta žen a její kurzy patří k nejznámějším a nejchválenějším v ČR. Ona sama cestuje po světě a užívá si života, o kterém většina lidí někdy tajně snila. Jak se mají tehdejší kritici? Dost často mají stále pocit, že většina lidí nespasí ani sama sebe.
A kdo může za váš posraný život (pokud už ho máte)? Těžko říct. Někdo vám řekne, že jen vy sami, někdy v tom má třeba vážně prsty někdo jiný. Úhel pohledu je na vás.
Každopádně ale existuje jen jedna osoba, která by s tím zcela určitě měla něco dělat. A to jste skutečně právě vy sami. A je úplně jedno, jak to bylo do dnešního dne. Důležité je začít to měnit.
Každopádně vyblít pestré pohanské komunitě, co nejhoršího si o ní myslíte, asi nebude ta správná cesta...
