 |
| zdroj |
Musím říct, že se následně neubráním tomu, abych k tomuto zážitku nenapsala pár připomínek. Ze zkušenosti už dávno vím, že mé (ne zrovna pochvalné) poznámky nebývají zrovna vítané, na druhou stranu ale i to, že i tak jsou obvykle mnohé podněty následně implementovány. Tak to zkusíme i tentokrát :-)
V první řadě, ač jej tak ČPS označuje, Kolovrat není až tak úplně časopis. Ve formě, v které vyšel na Imbolc, je to něco mezi newsletterem upozorňujícím na aktuality a kronikou zaznamenávající akce minulé (reportáž vypadá vážně o dost jinak). To vše doplňuje pár textů spíše blogového typu. Ale proč ne, jako informační periodikum určené příznivcům organizace to není úplně od věci.
Každopádně i tak by na něm bylo potřeba pár věcí výrazně zlepšit - a mnohdy skutečně nejde jen o "věc názoru".
V první řadě by bylo dobré najít mezi těmi devíti lidmi pracujícími na Kolovratu jednoho, který měl na základní škole jedničky z češtiny a ještě to nestačil všechno zapomenout - nebo do týmu angažovat desátého člena. Kolovrat je bez nadsázky plný pravopisných chyb, přebývajících či chybějících čárek, chybně použitých velkých písmen a vět ignorujících shodu podmětu s přísudkem. Takový problém by neměla vykazovat žádná publikace, a už vůbec ne ta, která chce být vnímána jako časopis pro širší veřejnost. Zvláště, pokud má v tiráži uvedených osm lidí pod hlavičkou Vedoucí rubrik a korektoři.
Od věci by možná nebylo ani vypuštění "hlasitého" děkování týmu, který publikaci vytváří, tentokrát v úvodu zmíněného dokonce dvakrát. Ano, dělají to ve svém volném čase, ovšem obvykle nejspíš proto, že je to baví. Nikoliv jako děsnou oběť vykonávanou jen proto, že čtenáři lační po výsledku a kdyby ho nedostali, ohlodali by se zármutkem až na kosti. Běžného čtenáře prostě podobná hláška příliš nezajímá, navíc v prostředí českého pohanství působí vzhledem k dobovému kontextu spíše jako vyděračská připomínka na téma "my to pro vás děláme zdarma a vy byste nám za to měli být vděční". Mimochodem, pokud už chcete mermomocí veřejně děkovat tvůrcům, není od věci zahrnout do poděkování také čtenáře, kteří si váš výtvor stáhnou a přečtou. Bez nich by ta práce ve volném čase byla celkem k ničemu...
Nebudu ani zdaleka první, kdo kritizuje úvodníky - tradici oslizlých klišé si redakce odnesla již z původních vydání Věstníku. Bohužel v nich ale narozdíl od něj vesele pokračuje a v podstatě čím dál tím horším způsobem - ve vrstvení jednoho takového klišé na druhé bohužel opravdu nenacházím onu věčně připomínanou a velebenou upřímnost, kterou se mnozí tak často zaklínají (zato při zmínce o jarním klystýru oblevy se mi málem ochlupatila záda...). Přitom se stačí tolik nesnažit o vznosný text, vzít si k ruce pár normálních časopisů a podívat se, jak v nich ty úvodníky obvykle vypadají - a pak sepsat normální upoutávku na obsah aktuálního čísla. Třeba i s nějakým drobným zamyšlením nad aktuálním svátkem a sezónou - ovšem takovým, s kterým by vám na již zmiňované hodině češtiny na základní škole nehrozila čtyřka ze slohu, pokud byste to paní učitelce odevzdali.
K samotné skladbě textů se kriticky vyjadřovat nebudu, myslím, že většinu shrnuje jeden z předchozích odstavců (tedy není příliš časopisová - ať už obsahem nebo rozsahem), každopádně nejde o nic obecně nepřijatelného. Což se týká i zahrnuté pohanské tvorby, o které si dlouhodobě myslím svoje.
I tady by ale byla na místě drobná korekce obsahu, ať už v případě, kdy muž srovnává poměrně urážlivým způsobem popěvek z fantasy knížky s účinkem (patrně) ženských seminářů na téma přijetí Bohyně (na kolik takových ho pustili, že to je schopen hodnotit?) , nebo tehdy, když autorka článku (zcela evidentně inspirovaného nikde neuvedenou Bucklandovou "Velkou Modrou") doporučuje čtenářům s rozpětím rukou dva metry sehnat látku stejné šíře - což bude dost problém, pokud nebudou ochotni sáhnout po netkané textílii pro zahrádkáře...
Stejně tak působí dost úsměvně, když si v publikaci plné pravopisných chyb přečteme o tom, jak se čtveřice výletníků bavila nad hrubkami v jídelním lístku - a pak nám v závěrečném článku někdo dodá, že v nedokonalosti a zbrklosti je vlastně umění, které ale někteří nedokážou nahlédnout a ocenit. Nebyl ten jídelníček nakonec nepochopené umělecké dílo? (A nebo možná já nechápu pravou uměleckou podstatu Kolovratu samotného...)
A na závěr - ačkoliv aktuální pozadí stránek vypadá o dost lépe, než to původní, pořád není úplně ideální ukončit stránku po pár řádcích jen proto, že článek už skončil a nový text začíná až na té další.
PS: poněkud mě vyděsilo prohlášení, že ČPS považuje umělecké počiny za jednu z nejlepších cest, jak pohanství prezentovat veřejnosti. Ano, pokud se jedná o díla takových tvůrců, jakými jsou Damh the Bard, Lisa Thiel nebo Carolyn Hillier, pak se jedná opravdu o formu nejpřístupnější. Bohužel vzhledem k tomu, co je za umění obvykle považováno v ČPS nemohu tuto teorii přijmout zcela bezvýhradně.
Mimochodem, přijde mi trochu škoda, že jedním z největších obhájců kreativních básnických nedodělků je člověk, který se od svých tvořivých začátků dostal tak daleko, že už se k té hranici technického zvládnutí jako jeden z mála celkem významně přibližuje.
