Pohanská poezie kousek pod vrcholem

zdroj

Někdy koncem roku se mi do rukou dostal kalendář vydaný Českou pohanskou společností. Musím říct, že byť ho doma pověšený nemáme, myslím si, že je to celkem pěkný a povedený počin - kalendářová část je přehledná a kromě jmen obsahuje i fáze měsíce doplněné časy, kdy třeba daný úplněk nastane, tématické fotografie jsou pěkné, zajímavé, mnohé z nich mají neotřelý nápad. Stejně tak povídání o svátcích Kola roku je pěkně pojaté a zároveň jednoduché a přístupné i někomu, kdo o tom nic moc neví.

Bohužel, tradičním kamenem úrazu jsou, stejně jako u většiny publikací z pera ČPS, pokusy o básně a poetickou tvorbu, které kalendář doplňují na stránkách těch měsíců, na které nepřipadá žádný z pohanských svátků. Přitom občas by jim stačilo málo - dotažení a dokončení po "řemeslné" stránce, které neubírá nic na obsahu, ale přidává třeba na zvuku. A k tomu tu nedošlo nejen ze strany autorů, ale evidentně ani nikoho z přípravného týmu kalendáře nenapadlo, že by to třeba šlo lehce dotáhnout k dokonalejšímu výsledku.

Abychom jen tak nemlátili prázdnou slámu, zkusím něco z použitých textů opět přepsat. Jen narozdíl od minulého poetického zamyšlení nebudu prznit renomované básníky, ale naopak zkusím čistě po stránce "řemesla" dotáhnout úryvek básně z kalendáře.

Hned na lednové stránce je Jožkova báseň Ledová královna. Obsahově není špatná, se zimním tématem ladí, má to myšlenku. Proč ne. Rýmy jsou v zásadě v pořádku - a vlastně by jí stačila jen trocha péče, aby seděla i rytmicky (místy to vypadá, že se o to autor možná i trochu pokoušel).


Podívejme se společně na refrén. Zkuste si nahlas přečíst a hlavně přednést (je to přece báseň) následující text:

Místo srdce jen kus ledu
Oči plné zvláštní prázdnoty
Odtrhnout se od nich nedovedu
Krkavci krákají do noty

Krá krá - ledová kra
Zůstane z tvé lásky

Krá krá - pro ni je to hra
Nedotýkej se té krásky

Krá krá - umí jen brát
Tvář ti zbrázdí vrásky

Nakonec zemřeš sám v jejím náručí
Ve chvíli kdy ti to poručí...

A teď zkuste, opět nahlas, tohle:

Místo srdce jenom kus ledu
Oči plné zvláštní prázdnoty
Odepřít si jich nedovedu
Krkavci krákají do noty

Krá krá - ledová kra
Zůstane z tvojí lásky

Krá krá - pro ni to hra
Nedotkni se té krásky

Krá krá - umí jen brát
Tvář pak zbrázdí ti vrásky

Nakonec v jejím náručí
Zemřeš sám, když ti poručí...

Prvním čtyřem řádkům by o něco více slušela redukce na osm slabik ze současných devíti, ale snažila jsem se, aby zásahy byly opravdu co možná nejmenší.

Obsah je pořád naprosto stejný, v podstatě "kosmetické" úpravy pozměnily pár slov nebo sem tam přidaly či ubraly slabiku. Čeština je v tomto směru pro básníky příznivá, se slovy se dá často hrát snadným a funkčím způsobem. Dotáhnout to k lepšímu výsledku je tak často hodně jednoduché.

V dnes vydaném Kolovratu se (shodou okolností opět) Jožka nad pohanskou tvorbou zamýšlí v článku, který působí jako reakce na můj předchozí text Proč nejsem fanynkou pohanské poezie.

Ač s některými tezemi nemohu souhlasit, a třeba prohlášení, že člověk, který nedokáže nahlédnout krásu nedokonalosti, plytkosti,zbrklosti či kýče, nerozumí umění v celé jeho komplexnosti je platné asi zhruba stejně, jako když samozvaný duchovní guru obviní svého kritika z toho, že má špatnou auru, některé myšlenky jsou skutečně nosné a ač to autor nejspíše neměl v úmyslu, plně se v nich shoduje i s mým názorem. Třeba hned následující věta: Snaha o dokonalost se totiž s kreativitou potkávají až někde na vrcholu kopce. U mnoha autorů to skutečně platí (byť jsou bez diskuse i tací, kteří tvoří dokonale hned na první pokus), nicméně pokud se toho dokončení, zmíněné dokonalosti, ve výsledku nedočkáme, pak na to lze říct jediné - vrcholu kopce nebylo dosaženo a autor zůstal někde na půl cesty...

A je to škoda, protože mnohdy by opravdu stačilo se pořádně rozhlédnout -  a zjistit, že na vrcholový bod už je skoro vidět.